Václav Marhoul:
Aktivní zálohy musejí být zálohou samotné armády. Ne zálohou záloh
2.3.2011

Filmový režisér Václav Marhoul je příslušníkem Aktivní zálohy Armády České republiky v hodnosti majora a zároveň působí v komisi pro přípravu Bílé knihy o obraně.

Pracujete na Bílé knize o obraně ČR. Jak byste jí čtenářům přiblížil, ačkoli se teprve připravuje?
Popravdě musím hned na úvod zmínit jeden zcela zásadní fakt. Mnoho lidí se domnívá, že Bílá kniha vyřeší vše a hned.
Mnoho lidí se domnívá, že jednotlivé kapitoly budou přesně a do detailu popisovat návrhy řešení v různých oblastech resortu Ministerstva obrany a Armády.
Není tomu tak. Bílá kniha bude materiálem daleko obecnějším, bude jen nastiňovat základní principy. Rozvíjet ji budou další materiály, které budou po schválení Bílé knihy zpracovány.
Pokud by totiž Bílá kniha vše zpracovávala do detailu, stala by se z ní bichle, kterou by dokázal přečíst, prostudovat a opoznámkovat jen fanatický knihomol.

Jedna z věcí, která se v Bílé knize řeší, a která vás eminentně zajímá, jsou Aktivní zálohy. Jaký je jejich současný stav a co je zapotřebí změnit?
Problémů je hodně, ale prosím, berte to tak, že všechny následující teze a myšlenky, které zde případně uvedu, jsou v tuto chvíli v procesu jednání a jako takové je tedy mohu představit pouze a výlučně jen jako moje osobní.
Přesto se snažím, aby právě ty nejzásadnější byly do Bílé knihy aplikovány.

Proces splynutí Aktivních záloh s profesionálními částmi Armády České republiky je nevyhovující.
V současné době, až na výjimky, vedle sebe vlastně odděleně operují dvě entity, z nichž jedna se vyvíjí profesionálně a druhá pak de facto nahodile.
Drtivá většina příslušníků Aktivních záloh je soustředěna u čtrnácti tzv. krajských pěších - strážních rot, které kompetenčně spadají pod jednotlivá Krajská vojenská velitelství (KVV).
Úroveň velení, koncepce, kvalitního obsazení velitelských funkcí, a podobně je u těchto jednotek kolísavá.

Proč si to myslíte? A čím to podle Vás je způsobeno?
Protože třeba samotný výcvik, i přes určité snahy o jeho ujednocení, je nesystémový a jako takový podléhá spíše kreativitě, nápaditosti a osobnímu přístupu jednotlivých aktérů.
V mnoha případech je celková kvalita, ale i početní naplněnost, ovlivňovaná jak personálním obsazením jednotlivých rot, tak i jednotlivých KVV.
Činnost některých ze stávajících jednotek Aktivních záloh tak někdy nefunkčně osciluje mezi Armádou ČR a dobrovolnou organizovanou činností zájmových skupin pod hlavičkou Armády ČR.

Některé pěší roty ovšem fungují dobře, nebo ne?
Samozřejmě jsem se setkal s argumentem typu: U nás to ale funguje. Naše pěší rota je fakt dobrá. Ano, souhlasím.
Takové jsou taky. Měly štěstí na lidi. Ale se štěstím jako systémovým nástrojem prostě pracovat nelze. Štěstí se může ze dne na den obrátit ve smůlu.
Co s nimi stane, až jejich současný velitel odejde, nebo bude nahrazen?
Co se stane, když proběhnou personální změny na jejich Krajském vojenském velitelství, které můžou zhatit jejich dlouholetý elán a úsilí, které jistě stojí za zmínku.
Některým také současný stav i vyhovuje.

Ale Bílá kniha má nastavit novou systémovou koncepci pro tvorbu a výcvik Aktivních záloh a je jasné, že ne všichni ji přijmou s naprostým nadšením.
Logicky to ani není možné. Obecně lze říci, že jakékoliv řešení jakéhokoliv problému v životě vždy najde jak své zastánce tak i odpůrce.
Zkrátka, u pěších strážních rot současný stav systémově nevede k základnímu cíli,
který byl v sobotu 6. dubna 2002 definován na základní konferenci na slapském Měříně, tedy skutečné a stoprocentní funkční začlenění Aktivních záloh do struktur Armády ČR.

Co navrhujete?
V první řadě vycházejme z předpokladu, že nutnost existence Aktivních záloh se opírá o jasnou a deklarovanou vůli nejvyššího velení armády a resortu obrany.
Řešení tedy musí být systémové a omlouvám se, že ten výraz neustále opakuji.
Pro budoucnost a změnu současného stavu je tedy nejdůležitější, aby byly Aktivní zálohy nadále tvořeny ne jako záloha záloh armády, ale jako záloha samotné Armády ČR, tedy jako plně funkční a integrální součást ozbrojených sil.

Máte představu, jak takového cíle dosáhnout?
Budoucí jednotky Aktivních záloh by měly být výlučně a výhradně tvořeny u těch vojenských útvarů, které budou začleněny do nasaditelných jednotek.
To by v podstatě znamenalo zrušení stávajících krajských pěší – strážních rot a zároveň by byly v nové struktuře potvrzeny ty jednotky Aktivních záloh, které se už i v současnosti do nového systému bez problémů zařadit dají, tedy kupříkladu rota Z 601. skss, čety Vojenské policie, 73. tanková rota v Přáslavicích, 41. mpr četa v Žatci apod.
Tabulková místa pak musí tvořit každý jednotlivý útvar, který ví daleko lépe než kdokoli jiný, kolik svých skutečně vycvičených záloh potřebuje.
A pokud jsme u výcviku, pak jeho koncepce a realizace musí být zajišťována výhradně instruktory jednotlivých útvarů a to zcela podle požadovaných standardů a to i pro případ bojového nasazení.

Bojové nasazení? Není to už trochu moc?
Podívejte, Aktivní zálohy jsou stále některými armádními činiteli brány jako jakýsi apendix, který způsobuje jen bolení břicha.
Fakt, že ony krajské roty vlastně nepatří „nikomu“, způsobuje třeba mnoho logistických problémů. Ti kluci se zkrátka pohybují v jakémsi armádním vakuu.

Na svých několika málo krátkodobých cestách do Iráku a Afghánistánu jsem se běžně na základnách potkával s profesionálními zálohami, ať už jimi byli Američané, Britové, Němci…
Samozřejmě při současném stavu je úvaha o byť jen teoretickém nasazení Aktivních záloh v zahraniční, zvláště bojové operaci naprostý nesmysl.
Ale právě vznik jednotek Aktivních záloh u vyčleněných útvarů, jejich vzájemná secvičenost a splnění oněch standardů, musí být základní podmínkou pro to, abychom o něčem takovém vůbec mohli začít uvažovat.

Vy si tedy dokážete představit Aktivní zálohy za pár let na zahraniční misi?
Zahraniční mise jsou samozřejmě dvojího druhu. Mírové a bojové. Přestože i ty mírové s sebou nesou svá rizika, umím si v nich Aktivní zálohy představit.
Samozřejmě součástí mnoha legislativních změn, které bude třeba v této souvislosti prosadit by byla kupříkladu nutná i ta, že zaměstnavatel by musel svému zaměstnanci držet místo, stejně jako je drží ve chvíli, kdy jeho zaměstnankyně přijde do jiného stavu.
Příslušníci Aktivních záloh by se taktéž na několik měsíců ocitli v jiném stavu. Myslím, že tato paralela, nebo chcete-li přirovnání, celkem funguje.
Ale nejde jen o zahraniční mise. Útvarové jednotky Aktivních záloh musí být schopné se plnohodnotně zúčastnit jakéhokoliv operačního nasazení na území republiky včetně oněch neustále skloňovaných živelných pohrom.

Neustále skloňovaných?
Někdy v roce 1997 vznikla představa, která byla posílena zkušenostmi z roku 2002, kdy republiku zasáhly ničivé povodně, že Aktivní zálohy se hodí přesně na likvidaci živelních katastrof.
Mimochodem, v té době se Aktivní záložáci významně, a tak trochu partyzánsky, podílely na nápravě škod. Je to ale falešná úvaha.

Ovšem využíval byste Aktivní zálohy i při živelních katastrofách?
Samozřejmě, ale jen jako součást svého útvaru, který v případě nutnosti podporuje Integrovaný záchranný systém.
Tedy tak, jak tomu bylo při povodních v minulém roce, kdy na severu Čech byly nasazeny ženijní jednotky a technika.

Současní příslušníci Aktivních záloh si poslední dobou stěžují především na vystrojování a ptají se i na vyzbrojování. Řešíte i tento problém?
Ohledně vystrojování se mně jeví jako nejlepší řešení aplikace bodového systému, ve kterém samozřejmě příslušník Aktivních záloh logicky nebude a ani nemůže mít na nákup tolik bodů jako profesionál.

Zpátky k Aktivním zálohám. Jejich příslušníci si prakticky od počátku stěžují, že je zaměstnavatelé nechtějí uvolňovat na pravidelné cvičení, má to nějaké řešení?
Je to nejvíce diskutovaný a také nejvíc zanedbaný problém. A slovo problém je jen eufemismus, protože bych pro tuto situaci raději volil daleko ostřejší a výstižnější slovo, které začíná stejným písmenem.
Jsem hluboce přesvědčený, že obecně podnikatelům, kteří zaměstnávají příslušníky Aktivní zálohy, uniká morální podstata naší služby a že jediné na co budou slyšet, jsou peníze.
A protože ty jim nikdo nedá, jediným způsobem řešení jsou daňové úlevy, které jim takové zaměstnance kapitálově zhodnotí.

To by ale znamenalo provést složité legislativní zákony.
Jistě. Přemýšlel jsem o mnoha způsobech. V tuto chvíli se rýsují dvě možnosti a já doufám, že jedna z nich bude, v rámci státní správy, obecně přijatelná.

Je často negativní postoj zaměstnavatelů hlavním důvodem, proč nejsou početní stavy Aktivních záloh naplněny?
To bezesporu. Ale řešení souvisí právě s předešlou odpovědí. Nicméně, je to jen součást mozaiky, kde problém uvolňování je právě jednou z jejích největší částí.
Další kamínkem je kupříkladu to, že mnoho lidí služba v Aktivních zálohách netáhne, protože představa jakéhosi obecného zařazení a koncepce výcviku je zkrátka a dobře neláká.

Pak jsou zde zdravotní prohlídky, kdy je zcela jasné a taky myslím celkem neoddiskutovatelné, že příslušníci AZ musí projít v kategorii A.
Otázka ale zní, zda-li by na některé funkce nestačila klasifikace B.
Odpověď zatím neznám. Pro jasné vyjádření nemám v tuto chvíli dost podkladů. Jednou z dalších podmínek je také samozřejmě čistý trestní rejstřík.
O smysluplnosti této podmínky nelze pochybovat. Svého času jsem se ale měl možnost seznámit s případem, kdy vážný zájemce o vstup do Aktivních záloh nebyl přijat, protože si za komunistického režimu odseděl rok za protistátní činnost.
To je samozřejmě naprosto absurdní. Vždy by měla existovat šance odvolání a přezkoumání a je jasné, že lidé, kteří od komunistů nafasovali „flastr“, když se proti nim angažovali, nejsou zločinci.

Nedávno se ale objevila myšlenka, že by do Aktivních záloh byli zařazováni i vojáci z povolání po ukončení aktivní služby. Bílá kniha s něčím takovým počítá?
Vedle náboru nových dobrovolníků a samozřejmě přechodu stávajících příslušníků krajských rot k útvarům, se nově v Bílé knize zatím zvažuje i možnost doplňování Aktivních záloh i touto formou.
Týkalo by se to závazku předurčených profesionálů, kteří by po ukončení služebního poměru byli schopni nastoupit do záloh.
Ale ohledně doplňování Aktivních záloh na potřebné počty je na pořadu dne další důležitá otázka a ta zní, nakolik dobře se propagačně pracuje s možností vstupu do Aktivních záloh a nakolik efektivně je tato možnost komunikována směrem k veřejnosti.

Zabýváte se i rozsahem výcviku Aktivních záloh?
Úvahy ohledně navýšení výcvikových dnů se pravda čas od času objevují. Jenže plné využití zákonem daných jednadvaceti výcvikových dnů v roce je problém už nyní.
Podle podkladů, které mám k dispozici je toto využití u některých rot neúplné, zjednodušeně řečeno, některá cvičení se nakonec nerealizují, protože se na ně „nesejde“ dostatečný počet lidí.
Navýšení je tedy v tuto chvíli pro mě celkem zbytečná úvaha a to nejméně do doby, než vyřešíme právě shora zmíněný problém s uvolňováním. Takový krok se nakonec dá udělat vždycky.

Jedna z velkých kapitol Bílé knihy bude zasvěcena kariérnímu řádu vojáka. Bude se vztahovat i na Aktivní zálohy?
Za sebe doufám, že ano. I pro příslušníky AZ je důležité, aby ji bylo umožněno se profesně posouvat a vzdělávat.
Kupříkladu formou absolvování velitelských nebo speciálních výcvikových kursů, jako je například Commandos, ve Vyškově.
Pro kariérní rozvoj bych také uvítal možnost získat pro určené velitelské a štábní funkce potřebné bezpečnostní prověrky.

Jaké by byly další důsledky přijetí a aplikace koncepce z Bílé knihy?
Ty nejzásadnější jsem vyjmenoval. Ale samozřejmě by přibylo mnoho dalších pozitivních efektů, které by se na první pohled mohly jevit jako zanedbatelné, ale pro mě osobně a lidsky zanedbatelné nejsou.
Nazývám je motivačními. Zkráceně jde kupříkladu o to, že by příslušníci Aktivních záloh konečně měli, stejně jako „profíci“, možnost využití vojenských rekreačních zařízení nebo zlevněných vojenských ubytoven.
Můžeme také uvažovat o možnosti obdržení oficiální časové stužky za počet let strávených v armádě Nebo o vyznamenání od útvaru nebo i v případě naprosto nadstandardního plnění svých úkolů i zvláštní finanční odměnu od velitele útvaru.
Ale pro jistotu opakuji. Jsou to čistě a výhradně jen mé názory a nápady, které bych chtěl postupně prosadit do materiálů a nařízení, které vzejdou až po schválení Bílé knihy.

Ještě jeden dotaz na úplný závěr. Loni proběhla médii zpráva, že jste získal práva na zfilmování knihy Nabarvené ptáče.
Máte při vší té práci na Bílé knize obrany vůbec čas dělat film?

To je samozřejmě můj nejdůležitější projekt, který zabírá naprostou většinu mého pracovního času a úvah vůbec.
Nabarvené ptáče je složitá literární předloha.
Na scénáři jsem začal pracovat minulý rok v červnu, vlastně okamžitě poté, co jsem po dvou letech velmi složitého jednání s literárním nakladatelstvím v Chicagu, získal filmová práva.
Každopádně na scénáři budu pracovat určitě ještě celý tento rok a možná že i část toho následujícího.
Financování takového projektu pak zabere určitě další dva roky. Takže natáčení, v tuto chvíli přemýšlím o lokacích na Ukrajině, by mohlo začít v únoru roku 2014 s tím, že by trvalo až do léta roku 2015.
Pak aspoň rok na tzv. dokončovací práce, tedy hlavně střih, triky a ozvučení. V kinech? Viděl bych to na září roku 2016.

Václav Marhoul, narozen 30. ledna 1960, filmový režisér a producent, herec Divadla Sklep, zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví a uměleckého uskupení Pražská Pětka, v letech 1990 až 1997 generální manažer Filmových studií Barrandov.
Jako režisér se podepsal pod celovečerní filmy Mazaný Filip (2003) a Tobruk (2008).
V současnosti ve své soukromé společnosti Silver Screen připravuje filmovou adaptaci světového bestselleru Nabarvené ptáče autora Jerzy Kosińského.
Příslušník Aktivní zálohy AČR v hodnosti majora, člen komise pro přípravu Bílé knihy o obraně.