Generál Karel Paleček

28.1.1896 - 12.3.1962

Generál Karel Paleček se narodil 28.1.1896 v Plzni. Měl 5 sester a staršího bratra. Absolvoval 4 ročníky reálného gymnázia a obchodní školy.

Jeho další osudy poznamenala 1.sv.válka. Byl povolán k našim předchůdcům, slavným plzeňským pětatřicátníkům, a s nimi odešel na frontu. V roce 1916 přeběhl ruskou stranu a přihlásil se do Čs. vojska na Rusi. Byl zařazen ke kulometné rotě 3.pluku Jana Žižky z Trocnova, se kterou prodělal bitvu u Zborova a celou sibiřskou anabázi čs.legií.

Do vlasti se vrací v roce 1919 a na naléhání nadřízených zůstává v armádě. Absolvuje školu pro důstojníky a od dubna 1921 působí u 46.pluku v Chomutově na štábních (nejčastěji zpravodajských) funkcích pro něž má výtečné schopnosti. V roce 1923 se oženil s dcerou strojvedoucího buštěhradské dráhy Eleonorou Stádníkovou a o rok později se mu narodil syn Vladimír, který za 2. světové války sloužil jako mechanik naší 311. bombardovací perutě ve Velké Británii. Karel Paleček miloval zvířata. Především koně a psy. Ve svém domě vždy nějaké choval. Jeho koníčkem bylo malování obrazů. V mladších letech také rád lyžoval. V zimě 1930–1931 byl velitelem lyžařského kurzu 1. divize.V roce 1931 je převelen do Prahy do ústředí vojenské zpravodajské služby jako člen ofenzivní pátrací skupiny zaměřené na Německo. Staví rodinný dům v Praze, kam se s rodinou v roce 1932 stěhuje. V přízemí této vily je v roce 1935 zřízena utajovaná kancelář zpravodajské služby.

Ve střešovické vile majora Palečka byl tedy zahájen 2. odboj proti nacistickému Německu. Zpravodajci, kteří zde působili, již 11.3.1939 věděli, že 15.3.1939 dojde k okupaci zbytku ČSR. Protože jim hrozilo nebezpečí a nebylo jen v čs. zájmu, aby jejich činnost pokračovala, bylo 11 osob přemístěno do Velké Británie v předvečer okupace - 14.3.1939 z ruzyňského letiště přes Německo a Nizozemsko do Velké Británie. V Londýně ale dlouho nepobyl. Už počátkem května 1939 se objevil v Paříži jako zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“. Zde společně se svými kolegy pplk. gšt. Oldřichem Tichým a mjr. Františkem Fryčem aktivoval výzvědnou činnost proti Německu. Spojení s okupovaným Československem se jim dařilo udržovat až do pádu Francie. Po pádu Francie se přesunul do Anglie, kde začal řídit Zvláštní skupinu D, která prováděla výběr a výcvik budoucích příslušníků paradesantních skupin vysílaných v rámci zvláštních operací do okupovaného Československa, kde získávali důležité informace strategického významu a zajišťovali spojení s domácím odbojem. Mezi výsadkáři má pro svou pověst starostlivého a náročného velitele přezdívku "táta" nebo "táta Palec".

Na konci války byl pověřen dalším plněním koordinací výsadků materiálů pro odboj v Protektorátu Čechy a Morava ze strany SSSR. Z tohoto důvodu se z Londýna přesunul do osvobozených Košic. Ve funkci koordinátora ale záhy zjistil, že sovětská strana má malý zájem na posilování národního odboje v českých zemích.  Konec války jej zastihuje na cestě z Košic do Prahy.

V polovině května 1945 vstupuje do budovy hlavního štábu v Dejvicích. Po válce jako důstojník zpravodajského oddělení HŠ přijímal hlášení přeživších výsadkářů ze zvláštních operací a zároveň připravoval vznik prvních československých výsadkových jednotek, tzv. jednotek dopravovaných vzduchem (JDV). V roce 1948 byl, již v hodnosti brigádního generála jmenován do funkce velitele výsadkového vojska. Ještě dnes jsou potomci těchto jednotek chloubou AČR a jsou nasazováni v zahraničí při misích OSN a NATO.

V listopadu 1949 byl spolu se svým náčelníkem štábu Rudolfem Krzákem zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen k 9 rokům odnětí svobody, degradaci, ztrátě občanských práv na deset let, zabavení většiny majetku a peněžitému trestu. Nejprve byl v Plzni - Borech a poté je přeložen do Leopoldova. Nenechá se zlomit, naopak povzbuzuje spoluvězně. Zastal se dokonce i dozorcem nespravedlivě obviněného spoluvězně, za což si vysluhuje dva dny korekce - uvěznění v mrazivé cele 2x3m umístěné v hradbách Leopoldovské pevnosti. Aby nezmrzl a přežil, celé ty dva dny pochodoval 3 kroky tam a 3 kroky zpátky. 

V roce 1952 byl jeho případ znovu otevřen a Karel Paleček byl zbaven viny a ve zbídačelém stavu v neveřejném procesu (vážil 50kg místo původních 80kg) propuštěn na svobodu.

Zbytek života tráví se svou rodinou, často navštěvován bývalými výsadkáři.

Po několika těžkých operacích zemřel 12.3.1962.

Po listopadu 1989 byl plně rehabilitován a v roce 1992 povýšen do hodnosti generálporučíka in memoriam.
Od roku 2006 nese jméno Karla Palečka 102. průzkumný prapor v Prostějově.

Generál Paleček byl mimo jiné vyznamenán následujícími řády:

Československý válečný kříž 1914-1918
Československá revoluční medaile
Československá medaile Vítězství
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile za zásluhy I. stupně
Řád Slovenského národního povstání I. tř.
Medaile Velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova
Odznak československého partyzána
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Komandér řádu Nichan Iftikhar (Tunisko)
Řád jugoslávské koruny (Jugoslávie)
Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně (Rusko)

Při rekonstrukci této stránky v roce 2017 jsem původní článek rozšířil i o vědomosti a fotografii získané z Wikipedie a internetu.