Česká republika je stát ve Střední Evropě, který je jedním ze dvou nástupnických států Československa.

Území Česka se skládá ze tří historických zemí – Čech, Moravy a Českého Slezska.

O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. století př. n. l. obývají tuto oblast Keltové a v 1. století n. l. přicházejí kmeny Germánů. Od 5. století se na území dnešního Česka objevují Slované.

V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši.

V letech 830 - 833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vzniká Velkomoravská říše, která postupně zahrnuje i Čechy (890–894), Slezsko, Lužice, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 907 rozvrácena Maďary.

Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy je mj. pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století dochází ke konsolidaci státu, je připojena Morava a země se stává královstvím. Svého vrcholu dosahuje za posledních Přemyslovců, ale hlavně za vlády Karla IV. V 15. století české země výrazně oslabily husitské války.

V letech 1526–1918 bylo Česko včleněno do rakouské monarchie.

Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce (1914–1918) se české země 28. října 1918 opětovně osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa.

Vzniklý stát nesl název Republika Československá (RČS) či Československá republika (ČSR), nazývaná též první republika.

Území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus (jinak též Zakarpatskou Ukrajinu).

Nezávislost Československa byla prohlášena 28. října 1918 československým národním výborem v Praze. Do státu bylo začleněno několik etnických skupin s různými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi.

Počátečním problémem bylo sestavení Československého parlamentu. Jelikož volby byly prozatím nereálné, byl parlament poskládán na základě voleb z roku 1911 do rakousko-uherského parlamentu. Slovensko bylo zastoupeno 44 poslanci. Menšiny neměly zastoupení žádné. Na základě poválečné deklarace prezidenta USA Woodrowa Wilsona, která hovoří o právu každého člověka na sebeurčení, se většina sudetských Němců hlásila k Německu či Rakousku. Maďaři na jihovýchodě Slovenska zase k Maďarsku. Prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář a byla přijata také provizorní ústava.

Mírová konference v Paříži z ledna 1919 uzavřela většinu územních sporů. Československou delegaci vedli Karel Kramář a ministr zahraničí Edward Beneš. Konference schválila vyhlášení Československé republiky, rozprostírající se na území historických zemí Koruny české (Čech, Moravy a Slezska) a části Horních Uher (Slovensko a Podkarpatská Rus). Lužice, které Beneš nárokoval na základě příslušnosti Českému království do třicetileté války, zůstaly německé. Dohoda stvrzující konferenci byla podepsána 10. září 1919. Stejně tak Československo nezískalo ani širší území v okolí Bratislavy, dnes patřící Rakousku, ani rozsáhlejší oblasti v okolí pohoří Mátra a Bük spolu s městem Miskolc, které si zachovalo Maďarsko.

Problémem byly samotné hranice státu. S Německem a Rakouskem se větší část průběhu hranic vyřešila na základě historického vývoje. S Maďarskem však žádné historické hranice neexistovaly. Hranice proto určila zmiňovaná konference v Paříži na základě Benešových 7 memorand. I přes potvrzení smlouvy v Trianonu z roku 1920 musela na území zasáhnout československá a rumunská armáda. Vznikl i spor o území Těšínska. Z pohledu historického práva náleželo celé Těšínsko k zemím Koruny české, nárok si na něj z etnických důvodů ale činilo i nově vzniklé Polsko. Po krátkém československo-polském vojenském střetnutí bylo Těšínsko rozhodnutím mezinárodní arbitráže ve Spa rozděleno mezi oba státy. Poslední spor byl ohledně průmyslově zaostalé Podkarpatské Rusi, kterou si nárokovala kromě Československa také Ukrajinská lidová republika (1918-1919) a Maďarsko. Situaci opět musela řešit československá armáda.

Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Po tomto aktu se do názvu Československa vrátil spojovník (Česko-Slovensko) a hovoří se o tzv. druhé republice. 14. března 1939 se Slovensko odtrhlo a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a Němci byli vysídleni do Německa a Rakouska.

V únoru 1948 se převratem v Československu chápou moci komunisté; země se stává totalitním státem a součástí sovětského bloku. K 1. lednu 1949 zároveň vstupuje v platnost komunistická správní reforma, jíž se rušily samosprávné země a vytvářely se centralisticky spravované kraje, které již nerespektovaly historicky vzniklé hranice zemí. V roce 1960 byl její politický název změněn na Československá socialistická republika (ČSSR), současně došlo k další správní reformě, již se redukoval počet krajů. Liberalizační hnutí roku 1968, známé jako Pražské jaro, bylo poraženo invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky) 21. srpna 1968. Těsně po invazi emigrovalo mnoho, především vzdělaných lidí, do demokratických zemí v Evropě i do USA, což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země, který zažívala po připojení k sovětskému bloku. Území Československa je pak okupováno Sovětskou armádou až do roku 1991. Zákonem o federalizaci Československé socialistické republiky, který nabyl účinnosti 1. ledna 1969, se Československo formálně změnilo na federaci dvou národních států – Česka (oficiálně Česká socialistická republika, ČSR) a Slovenska (oficiálně Slovenská socialistická republika, SSR).

Politické poměry v zemi změnila až sametová revoluce 17. listopadu 1989.

Počátkem roku 1990 byl z politického názvu obou národních republik odstraněn přívlastek „socialistická". Počátkem jara téhož roku se politický název Československa změnil na Československá federativní republika (ČSFR), který byl necelý měsíc poté opět upraven do podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.

Jako státní útvar přestalo Československo existovat 1. ledna 1993, kdy se mírovou cestou rozdělilo na Česko a Slovensko.

12. března roku 1999 bylo Česko přijato do NATO. Česko spolu se Slovenskem schválilo v referendu v roce 2003 svůj přístup k Evropské unii, který nabyl účinnosti 1. května 2004

Česká republika  je členským státem Severoatlantické aliance(NATO)  a v rámci Evropské unie(EU)  také jedním ze čtyř států Visegrádské skupiny (V4)     .

Česká republika je členem Organizace spojených národů (OSN) .

Tento článek cituje z Wikipedie